Přírodní zákony/Zóny vlivu

Proxemické zóny. Dlouho jsem přemýšlel, jak redefinovat proxemické zóny, aby to dávalo větší smysl. Myslím tím, větší smysl, než to, co nám předkládá wiki. Pořád jsem se nemohl zbavit pocitu, že tu něco nesedí. Volně tím navazuji na již dříve publikovaný příspěvek. Ze sociologického hlediska je to velice zajímavé téma. To, že proxemické zóny jsou přírodním zákonem je nám známé, ale to, že je to definováno vágně mi přijde jako určitý záměr. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Rád bych na toto téma diskutoval s někým, kdo se tím také zabýval. Návrh nové definice, která by se více opírala o smyslové vnímání je následovné. 1. Intimní zóna - je to zóna, kterou definuje smysl - hmat. 2. Osobní zóna - je zóna definována mezi intimní zónou a prahovou úrovní smyslů sluchu, čichu a zraku. 3. Komunitní zóna - je definována mezi osobní zónou a 15 minutami chůze že středu ve všech směrech. 4. Národní zóna - je definována mezi komunitní zónou a oblastí srozumitelnosti jazyka 5. Územní zóna - je definována hranicí přirozených přírodních překážek. 6. Planetární zóna - planetou Zemi a oběžnou dráhou měsíce 7. Sluneční zóna - solární systém 8. Galaktická zóna - galaxie Každé upřesnění by mohlo pomoct při definici. Některé zóny se zdají být již překonány a působí zmatečně, ale vycházím z lidské podstaty tvořené desetitisíci lety vývoje a nemohu to ignorovat. Proč je důležité tento přírodní zákon definovat a pochopit, vysvětlím následně. Za nejdůležitější považuji pochopení důsledků narušení těchto zón, protože to souvisí s pojmem jako je svoboda a pocit bezpečí. Pokud tyto věci nebudou v harmonii, tak bude docházet přirozeně k tlaku, který se tuto rovnováhu bude snažit navodit. Tlak poroste, dokud nedojde k harmonizaci. V dnešním systému se mi zdá, že tento tlak roste a narušování zón je uměle udržováno. Zatím tolik o proxemice.

Každý přírodní zákon by vydal na knihu, ale jelikož nechci inspirovat nevzdělatelné, ale pouze vědomější lidské bytosti, vystačíme si, i s tímto formátem. Tento přírodní zákon by měl mít jiný název, ale tomu názvu bude sotva někdo rozumět. Jedná se o proxemické zóny. Jsou to zóny, tvořené soustřednými kruhy kolem každé bytosti, jako když hodíte kamínek do vody. Odbornější literatura sice na toto téma trochu mlží, ale zkusíme to uvést tady na pravou míru. Komu by to přišlo pořád neuchopitelné, tak určitě bude rozumět pořekadlu, bližší košile než kabát.

Pokud mluvíme o nedotknutelnosti intimní zóny, tak myslíme zónu, kterou lze definovat jako naši tělesnou schránku. Je to v podstatě ta nejmenší možná uvažována zóna. Jsme na ní, nebo měli bychom být na ní nejcitlivější. Je to přirozené, protože je pro život nejdůležitější.

Druhou zónou je zóna osobní. Tu bychom mohli definovat jako prostor kolem našeho těla, který pomyslně končí tam, kam už nedokážeme dosáhnou našimi končetinami. Citlivost na tuto zónu je přirozeně nižší a má taky svoje pravidla pro její narušení.

Třetí proxemickou zónou je zóna z pohledu sociologického jako první. Je to zóna rodu. Do této zóny patří rodiče, děti a prarodiče. Ano, dnes jsme od sebe příliš vzdálení i v rámci rodiny, takže přirozeně podvědomě trpíme touto nekonzistencí. Tato zóna je potrhaná a to má na nás negativní účinky.

Čtvrtá zóna je zóna občiny, kmene, tlupy, nebo jak si to kdo chce nazvat. Pokud se někdo domnívá, že je to celé město, tak je ve slepé uličce. Tato zóna, druhá, z pohledu sociologie, je definována, jako zóna s úzkými sociálními vazbami. Pro představu, co znamená úzká sociální vazba, si můžeme představit vztah, kdy o sobě víme skoro vše, tedy se známe důvěrně. Prakticky sdílíme v této zóně všechny zdroje, včetně těch, které jsou touto skupinou nejen užívány, ale které jsou i vytvořeny. V podstatě si věci půjčujete bez zábran. V této zóně může být přibližně od 90 do 150 lidí. Menší občina bude mít problémy s biologickou udržitelností, pokud by byla příliš izolována nějakými přírodními překážkami. Třeba na ostrově, v poušti, nebo v nedostupném horském prostředí. Co se týče maximálního počtu, je to dáno fyziologicky velikostí mozku. Člověk není schopen udržet více úzkých sociálních vazeb. Pokud skupina překročí počet 120 jedinců, začnou se objevovat patologické jevy, které zvýší sociální tlak, který potažmo povede k rozdělení a vytvoří se nová skupina. Protože původní skupinu opustí nejproduktivnější členové, rychle si na novém působišti vytvoří zázemí a velice brzy jejich počet dosáhne minimálního počtu pro biologickou udržitelnost. Modelu na vytvoření nové skupiny je mnoho. Co se týče dosahu, nebo velikosti této zóny, tak ta je určena půlhodinku chůze. V podstatě tam, kam je člověk schopen dojít za půl hodiny, by mohla být další osada. Půlhodinová chůze tedy tvoří teritorium, které je sdíleno s jinými skupinami v okolí. Tato vzdálenost by neměla být menší a ani větší. Pro zdravou kooperaci mezi občinami, společnou bezpečností a udržitelnosti zdrojů, je to ideální vzdálenost. Jedna se tedy o kruh s poloměrem cca 2km, kde by neměla být žádná jiná osada.

Pátá zóna, je zóna, kterou nelze stanovit konkrétní vzdálenosti. Je to zóna, která je definována několika parametry. Jedním z nich je srozumitelný jazyk, těžko překonatelné terénní překážky a v neposlední radě schopnost kooperace při extrémních situacích. Citlivost jedince na tuto zónu je v podstatě nulová, protože není schopen kontrolovat její narušení. Pokud vznikne nějaký konflikt, tak jeho příčinou je narušení čtvrté zóny, tedy zóny občiny. Ta je plně pod kontrolou jejich členů. V páté zóně již nejsou úzké sociální vazby mezi občinami, takže se jedna pouze o imaginární hranice.

Šestá zóna je definována jako oblast, po které se dá migrovat. Její hranice tvoří člověkem nepřekonatelné překážky. V dnešní době je tato hranice posunuta na úroveň planety. Pokud člověk osídlí sluneční soustavu a nenarazí přitom na jinou formu, tak tato hranice bude končit sluneční soustavou.

Podle přírodního zákona zón, není možné narušovat citlivé zóny, tedy zejména občiny a menší zóny bez předchozí komunikace, z které vyplyne tolerance na vstup do zóny. Vzájemná komunikace probíhá vždy při narušení občiny, ale neměla by překročit rodovou zónu, tedy vylézt někomu do kuchyně pokud jsem cizí. Celý proces kolem zón se řídí sociálními pravidly a ty se liší pro různé skupiny. Pohyb v cizím prostředí tedy vytváří přirozené obavy, protože je to velice citlivá záležitost.

Pokud se podíváme na dnešní systém, tak ten je úplně mimo. Tedy lidé jsou úplně mimo. Namačkat se do MHD s cizími lidmi není normální. Žít ve městě není normální. Cizí člověk, který na vás sáhne je dozajista psychopat. Třeba takový žoldák, který má v popisu práce vám narušovat vaši zónu, když uzná, že může. Všechny porušení přírodního zákona mají vliv na zdraví člověka. Dokud se lidé nevzpamatují, budou nesmírně trpět, a to i podvědomě.